Jdi na obsah Jdi na menu

Naše výprava za kanárskými podency

9. 2. 2012

Naše výprava za kanárskými podency.

Již dlouho jsme na internetu hledali obrázky těchto krásných psů. Zaujalo nás jejich vzezření a posléze nám přišlo smutné, že jim podobní ibižští podencové a faraónští psi mají poměrně značné zastoupení v Evropě, oproti tomu s kanárskými podency se setkáme jako s domácími společníky zcela sporadicky. Popravdě ani dnes mne nenapadá čím je tento fakt zapříčiněn.

Vyhledali jsme na internetu několik chovatelů kanárků v zemi jejich původu. Jednalo se asi o pět chovatelů v oblasti, kterou jsme hodlali navšívit (v rozsahu 200 -300 km). Poměrně velkým překvapením pro nás byl fakt, že chovatelé nám odpověděli a všichni se shodli na názoru abychom oslovili chovnou stanici Canera de Mouclem. Všichni byli jednotní ve svém názoru, že zde najdeme nejlepší kanárské podency, nejen z této oblasti, ale i z celého Španělska. Byly jsme mírně šokováni, ale zároveň i potěšeni. Po komunikaci s majitelem CHS Canera de Mouclem jsme byli překvapeni jeho vstřícností a vlídností odpovídat na všechny naše dotazy. Emailová komunikace byla zdlouhavá a poměrně složitá, jelikož zde byla samozřejmě jazyková bariéra.

Domluvili jsme si dovolenou na srpen a chtěli jsme navštívit Španělsko, zejména Valencii kvůli architektuře. Takže jsme naplánovali týdenní dovolenou tak, abychom strávili čas na lovu s podency, trochu se okoupali v moři, prošli si přírodu a navštívili Valencii. Jelikož by byla cesta se psi v letadle pravděpodobně stresující a náklady nemalé, tak jsme se rozhodli vyrazit autem na cestu 2700 km. Cesta byla sice úmorná, ale s přestávkami a zastaveními se to dalo v pohodě zvládnout. Když jsme napsali chovateli Josému, že přijedeme autem, byl mírně šokován, ale řekl, že to ho ujistilo v tom, že jsme ti praví lidé pro kanárského podenca ... :)

Dnes už rozumím tomu jak to myslel :D

A je to tu blížíme se k místu činu - k malému městečku Agost poblíž města Alicante. Měli jsme sice přesné GPS souřadnice, ale navigace jako vždy v důležitých situacích selhávala. Naštěstí jsme měli připojení k internetu a tak jsme zavolali na telefon chovateli, který si kvůli nám udělal na den volno a  již nás očekával. Jelikož s námi na cestách byla i naše faraonka Beky, velmi ho zajímala i její původ a počet farónů v ČR.Sám chovatel totiž vlastní dva faraonské psi. Jedna pochází ze švédské chs Antefas  a druhá je přímý import z Malty z CHS Ta Ziffa.

Po vyřízení nějakých formalit jsme zašli na oběd. Kde jsme si dali typicky španělská jídla asi o čtyrech chodech. Popravdě jsem byla plná už po tom prvním :D ale prý se musíme hodně najíst, jelikož pojedeme na lov do hor. Přišli jsme k chovateli domů, kde nám ukázal své výstavní podency, ty má doma na dvorku odděleně od loveckých. Jelikož, jak nám bylo vysvěteleno jakmile začne pes lovit končí výstavy. Na lovu jsme pochopili proč. Potom jsme se vydali velkým teréním autem na jeho "farmu" byla umístěna na okraji městečka těsně pod horami. Zde byl velký oplocený prostor s velkou kamennou nadezdívkou, psi tu měli výběh a kamennou "stodolu" kde měli své kotce. Zeptal se nás, jakou máme předtsavu o štěněti ukazoval nám jednotlivé dospělé psi a my měli za úkol říct co se nám líbí a co naopak. Posléze začal nosit štěňata jedno po druhém, už asi u desátého jsme mysleli, že si nevyberem. Celkem měl 44 štěňat, nám však nosil jen fenky.  

Vybírání bylo však těžké my si vybrali asi 8 favoritek, jelikož jsme nechtěli strakatého podneca, ale jednotné zbarvení. Z těchto štěňat nám pak chovatel vybral dle jeho soudu nejlepší štěně.Pravděpodobně je to asi nejlepší varianta, protože zkušený chovatel se dokáže dobře orientovat a "ví po čem sáhnout". Toto maličké stvoření jsme vzali do náruče a vyrazili na lov, takže Yina už  coby malá absolvovala lov :) . Lov se líbil i naší faraonce Beky a José nechápal, že ona nikdy nelovila. Ano... pudy se nezapřou!

Avšak byl nám ukázán i standard  I Symposium, de la Razas Caninas en España, que se celebro en la Universidad de Córdoba en el año 1.982

v něm se psalo o různém zbarvení kanárských podenců, původně byli kanárští podencové totiž nejrůznějších zbarevní bílá, rezavá, čokoládová, černá a různé kombinace těchto barev.Však nový standard schválený v Madridu vyřazuje barvu černou a čokoládovou.Lovci jsou však z tohoto faktu velmi smutni, jelikož dříve byla určitá různorodost dnes jsou tito podencové ojedinělí. Standard je neuznává, ačkoliv chovatelé podenců usilují o znovuzařazení těchto barev do standardu. Dalším znepokojujícím faktem o kterém jsme mluvili byla velikost kanárských podenců v dnešní době. Bohužel, tak si to žádá "výstavní svět", že impozantní jsou velcí jedinci silné stavby těla, avšak je to nesmslné pro lov. Naopak pro lovce jsou lepší zvířata lehké kostry malého vzrůstu - tak jak původně vypadala. Nad tímto faktem bychom se mohli zamýšlet například i u faraóských psů, nakolik psi držení v Evropě se opravdu podobají původním loveckým psům, kteří se vyskytují na Maltě. Toto je nepopiratelný fakt, nad kterým se každý musí zamyslet sám a udělat si vlastní úsudek.

Je snad ale štěstím, že kanárští podencové, jsou zejména v rukou lovců a oni zachovávají psi tak jak je to přirozené. Lovec vždy bude preferovat psa v rámci jeho použitelnosti pro lov. Vždy bude dbát na původní vzezření a zdarví jedince a chovu.

Samotný lov byl pro nás obrovským zážitkem, nikdy nebudeme litovat toho co jsme viděli. Pozoruhodné bylo, jak lovci mají naprosto zvládnutou a ovladatelnou smečku. Neskutečné!  Z toho bychom se měli jakožte majitelé těchto krásných loveckých psů poučit.